Písmové systémy

Z předchůdců písma se začínají vyvíjet jednotlivé písmové systémy.

Piktogram je na začátku každého písmového systému. Znázorňuje určitý předmět, myšlenku nebo sdělení, a je často srozumitelný i bez znalosti jazyka. Vytváří obrázkové písmo, které nemá konkrétní zvukovou podobu. Příkladem jsou egyptské hieroglyfy nebo klínové písmo Sumerů. V moderní době to jsou např. dopravní značky a symboly.

Ideogram vzniká z piktogramu v případě, že obrázkem znázorňujeme jednotlivá slova daného sdělení. Také nemá konkrétní zvukovou podobu. Takové písmo může být buď pojmové (ideografické) nebo znakové (logografické). Příkladem jsou složitější egyptské, staročínské, chetitské nebo mayské hieroglyfy, které tvoři slova daných vět.

Slabičné písmo je dalším vývojovým stupněm písma. Jeden znak vyjadřuje celou slabiku, ze které se skládají slova a věty. Vytvořili ho Féničané, kteří žili na východním pobřeží Středozemního moře ve 14.-13. století př. n. l. Jejich abeceda měla 22 znaků pro jednotlivé souhlásky. Samohlásky si musel čtenář podle vlastní znalosti jazyka domyslet sám. U tohoto písma došlo k fonetizaci – jednotlivé znaky dostaly zvukovou podobu souhlásky, které se vyslovily společně s danou samohláskou. Psalo a četlo se zprava doleva. Fénické písmo se stalo základem dalších písem - hebrejského, arabského, aramejského, také řečkého a dalších. A jako slabičné písmo se stalo základem dnešního

písma hláskového

.

Hláskové písmo je zatím poslední vývojovou etapou písma. Vzniklo tak, že znaky byly kromě souhlásek přiřazeny i samohláskám. Každá hláska tak získala svůj znak. O vznik hláskového písma se zasloužili Řekové.